Problematiku transparentnosti při určování skutečných majitelů firem mohou pravděpodobně vyřešit jen moderní technologie
Evropská unie v oblasti zjišťování skutečných vlastníků společností dlouhodobě podniká vícero kroků, jejichž cílem je zjistit, kdo reálně z byznysu profituje. Postupně zavádí různé směrnice týkající se boje proti praní špinavých peněz, které měly členské státy povinnost implementovat.
Letos však Evropská komise stojí pravděpodobně před největším úkolem – propojit registry skutečných majitelů společností, které byly doposud zřizovány jen na úrovni jednotlivých členských států. Nicméně, jelikož je toto téma neoblíbené ve více zemích, i přístup k implementaci registrů byl napříč EU složitý a nekonzistentní. Dnes, navzdory mnoha krokům, je zjišťování jmen lidí, kteří stojí za společnostmi v Evropě, i nadále náročné. A ještě komplikovanější je to v případě, že je síť firem rozptýlena mimo EU, či po celém světě. Dohledatelnost skutečných konečných vlastníků společností bez algoritmů, na kterých pracují speciální týmy poradenských firem, je tak téměř nemožná.
Úspěch padá na ochotě jednotlivých států komunikovat
„Na společnosti je vyvíjen stále větší tlak, aby rozuměly a poznaly toho, s kým spolupracují. O to více, pokud jde o firmy s mezinárodním přesahem, protože zákony či regulační nařízení se v různých zemích liší,“ říká Petra Štěpánová, analytička poradenské společnosti Dun & Bradstreet s tím, že to však není jednoduchá záležitost.
Snad nejčastějším problémem, se kterým se společnosti potýkají, je vlastnická síť rozptýlená v zámoří. A pokud se zahraničními jurisdikcemi nefunguje výměna informací, může se stát, že při prověřování obchodních partnerů uvízneme na mrtvém bodě,“ dodává Petra Štěpánová. Mnohokrát jsou totiž skuteční majitelé odstranění z více vrstev výchozího subjektu.
Čím rozsáhlejší struktura, tím těžší rozplétání
Na příkladu Velké Británie lze ilustrovat šíři této problematiky – obchodní rejstřík Spojeného království čítá zhruba čtyři miliony společností s ručením omezeným a uvádí asi 95% přesnost údajů s britskými osobami z registru osob s významným vlivem. Otazník tak visí nad skutečnými majiteli asi 200 tisíc tamních společností. „Pokud kalkulujeme s 50 miliony společností v Evropě a dalšími 55 miliony aktivních firem ve zbytku světa, tak je snadné si představit, jak náročné je pro jednotlivce zjišťování struktury nadnárodních organizací a jména na jejich konci,“ upřesňuje Petra Štěpánová z Dun & Bradstreet.
Do toho se mohou přidružit i další problémy. Některé jurisdikce, kde se dá z veřejně dostupných zdrojů zjistit vlastník, zase neuvádějí přesný vlastnický podíl. Není proto možné zjistit, kdo je skutečně majoritní a kdo minoritní majitel, což komplikuje přesné stanovení hodnoty v spleti vlastnických uzlů. Dun & Bradstreet zároveň zdůrazňuje, že je to o to náročnější, pokud tyto struktury jdou napříč kontinenty.
Dun & Bradstreet: Bez propracovaných algoritmů je to běh na dlouhou trať
Některé firmy dlouhá léta pracují na algoritmech, které dokáží vytvořit "pavučinu" vlastnických vztahů. Sbírají informace o firmách a majitelích napříč celým světem a dokáží tak často suplovat práci národních orgánů. Nadnárodní poradenská společnost Dun & Bradstreet vlastní největší komerční databázi, která sbírá data z více než 100 registrů z celého světa. Pokrývá přitom vlastnické struktury ve více než 120 zemích a je schopná odemknout 150 milionů propojení. A to vše v reálném čase. Firmám po celém světě tak dokáže výrazně snížit provozní náklady spojené s kontrolou vlastnictví třetích stran.